Loupak.cz - Vtipy

Matka se ptá v osmičce syna: „Čím bys chtěl v životě být?”
„Elektrikářem,” odpovídá Otík.
Mamince se to moc nezamlouvá: „Ale chlapče, myslíš si, že bys měl budoucnost?”
„Jistě,” pousměje se synátor, „když by šlo všechno dobře, mohl bych se jednou stát majitelem elektrárny.”

Povídají si dvě maminky. První říká: "Jo, mně se před pěti měsíci narodil malý Matěj. Už máme dvě děti! A co vy?" Druhá na to odpoví: "My máme čtyři, a čekáme páté." Č.1 říká: "No to vám gratuluji! A jak dlouho ho ještě budete čekat?" Č.2: "Asi za půl hodiny, poslali jsme jej na nákup." :D

U Denků je na výměnném pobytu dvanáctiletý Ital a pořád se vytahuje: „My máme moře, to vy nemáte! Vy nemáte moře a my ho máme, heč!”
Jana se naštve a vyštěkne na něj: „Abys věděl, tak se strašlivě mýlíš, drahej Taliáne. My tady náhodou máme to největší moře!”
„A jaké, hm?” nevěří jí Ital.
Jana vítězoslavně vyřkne: „Moře učení!”

Pepíček přijde ze školy a v žákovské knížce má od paní učitelky napsáno: „Vypadá to, že má váš syn velké problémy s pochopením rozdílu mezi chlapci a děvčaty. Mohla byste s ním o tom promluvit?”
Maminka vezme Pepíčka za ruku, odvede ho po schodech do ložnice, zavře dveře a povídá: „Pepíčku, tak nejdřív sundej moji blůzu.”
Pepíček rozepne její blůzu a sundá ji.
„Teď sundej moji sukni.”
Pepíček sundá její sukni.
„Teď sundej moji podprsenku.”
Pepíček sundá její podprsenku.
„Teď sundej moje kalhotky.”
Pepíček sundá její kalhotky.
Nakonec maminka praví: „Pepíčku, prosím tě, už nikdy nechoď do školy v mém oblečení!”

Dospívající dcera se jednoho dne vrátí domů až nad ránem a usoužená matka na ni hned spustí: „Jak si to představuješ? Co jsi celou noc dělala?!”
„Co jsem dělala?” přežvýkne teenagerka. „To, co ty už hodně dlouho ne!”

Babička vzala vnoučka na procházku a cestou mu ukazuje: „Podívej, Filípku, kominíci mají běžecké závody!”
„Ale babi,” rozesměje se prcek, „vždyť to je naše školní hřiště a zrovna tam běhají na škváře.”

Šli dva a prostřední upadl!

Přijde Pepíček domů a s hrdostí volá na tatínka: „Tati, já už umím psát.”
„A co jsi napsal?” ptá se tatínek.
„Nevím, já ještě neumím číst,” odvětil Josef.

„Víš, co je zítra za den?” ptá se maminka Pepíčka. „No přece 28. října. Den vzniku samostatného československého státu!”
„Samostatného?” diví se klučina. „Jak mohl být československý stát samostatný?!”

„Mámo! Představ si, že ta naše holka začala hrát šachy!”
„Jak jsi na to přišel?”
„Ale, viděl jsem ji, jak táhla na E55...”